Živá historie
Vždycky jsem byla taková, že mám ráda historii anebo moc ráda něco zkoumám. A byla jsem vždycky moc ráda, když mi maminka k narozeninám anebo na Vánoce dala nějaký dárek, který se týká historie anebo zkamenělin. A už ve školce nás učili, že je velmi zábavné něco hledat. Nikdy nezapomenu třeba na ty Velikonoce, kdy jsme hledali ve školce vajíčka. A opravdu hodně mě to bavilo. Asi tohle byl začátek, kdy jsem se začala zajímat o to, co je v zemi. Taky jsem jednu dobu sbírala brouky a motýli. Jenomže později mi jich začalo být líto, takže už jsem později vůbec tyto živé tvory nesbírala.
A moje sestra mi řekla, že její kamarád se zabývá o to, že chodí na různé lomy anebo pole či lesy, kde s partou lidí hledají fosilie, respektive zkameněliny. A musím přiznat, že jsem toto slovo slyšela tehdy poprvé. To mi bylo asi třináct anebo patnáct let. Samozřejmě, že nějaké základy jsem měla, ale neznala jsem slovo fosilie, tedy zkameněliny. A tak jsem sestru poprosila, jestli bych taky nemohla s tou partou jet někdy na nějaký výlet, kde bychom hledali různé zkameněliny. A prý vůbec není žádný problém. A byla jsem opravdu nadšená! Musím vám říct, že tohle jsme chtěla slyšet, byl to jako skoro můj splněný sen.
Konečně jsem mohla dělat něco, co mě opravdu moc baví. Dokonce i moje maminka byla za mě ráda, protože moje máma stále nevěděla, co mě by mohlo v životě nejvíce bavit. A jak to, tak dopadlo, opravdu mě fosilie, zkameněliny tak moc baví, že jsem se rozhodla, že po maturitě půjdu studovat nějakou školu, která se věnuje tomuto oboru. A třeba nějakou historickou anebo archeologickou. Že bych mohla být archeolog? Klidně, to by mě bavilo. Proto jsem ráda, že i v naší zemi jsou různé takové spolky, ve kterých se lze zajímat o zkameněliny. A vás by to taky bavilo nebo se už o to více zajímáte?