Konečně v pohodě
Vždycky jsem chtěla být v dobré společnosti. Vůbec mě nebavilo, když jsem musela být v nějaké společnosti, která se stále s někým hádá. A já mám právě takový problém s rodinou. My s rodinou se stále hádáme. Abych pravdu řekla, tak ani nevím proč. A nevím ani proč se hádáme. Jestli jsem hádavá já anebo zbytek rodiny. Ale možná na tom něco bude, že všichni. Protože to není tak, že se nebaví nikdo se mnou. Ale u nás je opravdu hodně lidí rozhádaných, že se nebaví ani jeden mezi sebou. Sice se tak do měsíce všichni usmíříme, ale během týdne jsme rozhádaní znova. Musím říct, že v takové společnosti v rodině je opravdu velmi těžké žít.
Nevím proč to tak máme. Možná je to tím, že bydlíme v ohromném domě, kde bydlí čtyři rodiny. A ty čtyři rodiny jsme my. Takže možná je pro nás náročné taky to rodinné soužití. Já třeba sním po něčem jiném, zatímco někdo jiný po jiném. A ten třetí zase s ní o něčem jiném. Takže musíte uznat sami, že taková rodinná společnost není jen tak taková idylka. Já sama jsem si řekla, že bych tohle chtěla změnit.
A opravdu mě asi nic jiného nezbude než se odstěhovat. A tak jsem si řekla že se s přítelem odstěhujeme. Nyní bydlíme s přítelem deset kilometrů ve městě pryč. Máme sice menší byt, ale je nám dobře. A za rodinou jezdíme velmi často na návštěvy. A musím říct, že se nám opravdu poštěstilo a s rodinou se už tak moc nehádáme a je nám lépe. Jde tady alespoň vidět, že bych ve špatné společnosti není jen tak. Zvyšuje to krevní tlak a taky jsem tak stále ve stresu. A vůbec toho nelituji, že jsem odešla od rodiny. S rodinou se sice stále vídáme, ale alespoň se nehádáme, což je pro mě prima. Musím říct, že když se s rodinou už nehádám, tak je mi taky lépe a cítím se fyzicky více v pohodě. Ale taky psychicky. Tady jde vidět, že hádky opravdu dělají své a není to vůbec pozitivní pro naše tělo.